Zprávy

Otázky pro jednoho z nejlepších současných sálovkářů Ústeckého kraje

Toník Čapek je jedním z nejlepších sálovkářů, kteří v současnosti běhají po našich palubovkách. Je hráčem Veteráns Děčín, ale v minulosti hrál v několika jiných klubech. Rovněž nakoukl do sálovkové reprezentace a to jako hráč z regionální soutěže. Jsem rád, že jsem si s ním mohl zahrát v jednom týmu.

Již dlouho ovlažuješ oko sálovkového diváka svými kousky. Vzpomínáš ještě na své sálovkové začátky?

To víš, že si vzpomínám na své začátky v sálovém fotbalu. Sálový fotbal jsem začal hrát v BIV Želenice, hrál tam už můj bratranec Zdeněk Čapek a spousta hodně dobrých fotbalistů, kteří hráli velký fotbal tady v Děčíně (Kosejk, Svoboda, Vlasák, Žák, Jirásek, Vepřovský, Ihnát). Tým jsme tam měli hodně dobrý, spousta mladých kluků a hodně starších chlapů, kteří už měli velké zkušenosti jak z velkého fotbalu tak i ze sálového.
Další krok v sálovce byl přestup do Turba Děčín, kde hrál už můj bratr Gusta Čapek. Turbo mělo dobré zázemí a už to je velmi důležité jak ve velkém fotbale, tak v sálovém fotbale. Hlavně to bylo dobré pro hráče, super parta a samí dobří kluci. O to vše se staral hrozně dobrý člověk i fotbalista Kamil Starý a ještě mu pomáhali Franta Vlasatý a Venca Valštýn, další suproví lidi a kamarádi. Asi po třech až čtyřech sezónách k nám do Turba přišel hrát i můj nejstarší bratr Honza Čapek.
Mančaft jsme měli také hodně dobrý a měli jsme dvě mužstva A,B. Áčko hrálo Extraligu a Béčko hrálo 1.ligu. S Áčkem jsme hráli každou sezónu do třetího místa, kde jsme se pořád dokola rvali s Jílovým a s Radobílem z Litoměřic, prostě krásné vzpomínky a super časy a tam jsem se probojoval i do kádru České reprezentace, pro dvojzápas se Španělskem.

Vím, žes také nakoukl do reprezentace v zápasech se Španělskem, byl to pro Tebe velký zážitek?

Jó reprezentace….. Pěkná otázka co k tomu můžu říct, zážitek to byl krásný, zkušenost s jiným fotbalem, jiná mentalita lidí a vyšší úroveň.
Něco k tomu dvoj zápasu.
První zápas jsme hráli na Kladně, hned od začátku jsme věděli, že to nebude lehké utkání.
Hned od prvních minut bylo jasné, v čem jsou Španělé silní - rychlostně a ve hře jeden na jednoho. Hráli typický Španělský fotbal, spousta krátkých přihrávek a pořád si vyměňovali místa a točili se pořád dokola, takže to byl menší kolotoč. Ještě k tomu měli hodně dobrého brankáře.
Získání balónu nebylo jednoduché, ale postupem času jsme se jim vyrovnali a v některých fázích jsme byli i lepší. Španělé pořád vedli a my pořád doháněli manko. Zápas to byl jak na houpačce, pořád nahoru a dolů. Nakonec z toho byla docela přijatelná remíza 5:5
V prvním zápase jsem si ještě nezahrál, s tím, že se trenér bál dát šanci novým klukům, tak že jsme s pár klukama byli hodně smutný, ale zároveň jsme se těšily na další zápas.
Druhý zápas jsme hráli v Mostě. Už od začátku to bylo jiné, trenér postavil sestavu, první čtyřku kde hrál i jeden nováček a v druhý jsme byli ostatní nováčci + jeden starší. Zápas začal úplně stejně jako ten předchozí, rychle jsme prohrávali 0:1
Pak tam trenér dal nás a konečně jsme si mohli zahrát za Českou reprezentaci, a podařilo se nám vyrovnat na 1:1 a tak to šlo pořád dokola, pokaždé, co jsme vystřídali, tak jsme dostali gól a pak, když nás tam trenér dal, tak jsme srovnali a tak to šlo do stavu 4:4
Pak jsme dali gól na 5:4 a bylo asi 40 sekund do konce a trenér nám buď nevěřil, nebo věřil víc těm starším, tak to prostřídal a asi 15 sekund před koncem Španělé vyrovnali na konečných 5:5. Zklamání jsme trošku byli, ale to ke sportu patří.
Prostě to byl krásný zážitek a dlouho na to budu vzpomínat a přál bych to více klukům, kteří tady v Děčíně hrají a jsou opravdu hodně dobří. Jen by to chtělo, aby si jich někdo všiml.

V týmu Veteránů jsi stále jedním z nejmladších, nemusíš starším spoluhráčům ještě nosit pití?

Další krok v sálovém fotbale mě dovedl k Veteránům do Želenic, kde se o to stará Jirka Kuna a Roman Zimola, další dobří lidi, kteří pro mančaft dělají strašně moc.
Ohledně toho pití. Pití na lavičku vezmu, ale na to jsou tam ještě mladší kozáci, tím myslím třeba Tomáše Klínského, Martin Stacha nebo Honzu Folprechta a Jirku Kosejka. Ale klidně to pití budu nosit, když nám to bude pomáhat ve výsledcích. Ale takového vodonoše má asi každý tým u nás v Děčíně na sálovce.

Jsi z fotbalové rodiny, Tvoji bratři Honza a Gusta se také věnovali nebo věnují sálovce a navíc hraje i Tvůj bratranec Zdeněk. Neuvažovali jste někdy o tom, že byste si založili svůj „Čapek tým“?


To víš že mě to taky napadlo, ale byli by jsme jen čtyři a to je málo. Taky jsem si říkal že by jsme mohli hrát třeba za nějaký tým všichni, ale každý už někde hrál a to by byl další problém, ještě k tomu by jsme museli sehnat pár dalších kluků a hlavně gólmana a to je nedostatkové zboží. Na Děčín je tady strašně moc mužstev a málo fotbalistů, kteří by chtěli hrát ještě k fotbalu sálovku. Další problém jsou trenéři z velkého fotbalu, kterým se to vůbec nelíbí, že hrajeme sálovku. Tak že jsem to hodně rychle pustil z hlavy.

Máš ještě nějaký fotbalový sen, který se Ti zatím nesplnil, nebo si už hraješ jen tak pro radost?

Fotbal a sálovku hraju už jen pro radost a hlavně protože mně to baví a mám to pořád hodně rád. A co se týká toho snu, tak ten mám taky. Jednou bych chtěl, aby můj syn, který se mi nedávno narodil, si zahrál naší českou fotbalovou ligu a třeba i šel někam do zahraničí.

Díky moc za rozhovor, ještě jednou Ti gratuluji k narození synka a přeji celé Tvé rodině hlavně hodně zdaví a štěstí.